Srpen 2012

Sen o otci

29. srpna 2012 v 15:54 | Mizu |  Oneshot

Tenhle příběh jsem psala, když jsem se už asi měsíc hádala s mým otcem. Bylo mi to líto, a abych se nějak odreagovala, napsala jsem tohle. Nic moc od toho neočekávejte…



"Ani nevím, jak nebo proč se to stalo, ale dneska mě táta jen pozdravil a to bylo vše. Nic mi neřekl ani, když sem vešla do stejného pokoje. Vždycky mě něčím zlobí, ale dneska si mě vůbec nevšímal. Myslela jsem si, že měl špatný den v práci, a že zítra to bude už lepší, ale nebylo."

"Když se dalšího dne vrátil z práce myslím, že kdybych nevylezla z pokoje tak by se asi ani neobtěžoval mě jít pozdravit. Vůbec sem nechápala co se to s ním děje. Mamka byla v pohodě a můj starší brácha taky."

"Asi bych se měla představit. Jmenuji se Otonami Honoka. Je mi 14 let a bydlím se svými rodiči a starším bratrem Tedem. Tedovi je 25, ale stále bydlí s námi v rodinném domku v Tokiu. Já chodím na dívčí základní školu, ale právě teď sem doma kvůli kotníku a doktor říká, že na něho nesmím šlapat minimálně 3 týdny."

"Chování mého otce vůbec nechápu a nevím, co mám dělat. Můj otec je vždycky plný energie, ale teď se na mě sotva podívá. Kompletně nechápu co se to s ním děje. Možná že má problémy v práci, ale to by nevysvětlovalo proč se s Tedem a mámou normálně baví a mě ignoruje. Kompletně to nechápu."

"Dneska u mě byla kamarádka ze školy, aby mi dala úkoly. Táta má většinou nějakou tu poznámku o tom, že je tady nějak často nebo tak něco. Jenomže tentokrát neřekl vůbec nic. Akira moje kamarádka a můj otec kolem sebe jen prošli a táta ani nepozdravil když Akira řekla "Dobrý den".

"Já vím, že se tátovi mohlo stát úplně cokoliv, ale většinou to tak do dvou dnů přejde. Teď to, ale trvalo už celý týden a táta se ke mně choval pořád stejně. Já mám tátu ráda a to jeho chování se mi vůbec nelíbí. Ale mámy nebo Teda sem se nezeptala co se děje."

"Už to trvá týden a půl. Nejspíš za tátem pudu a zeptám se ho co se děje. Jenomže jak bych se ho měla zeptat?

"Tati co se děje? Poslední dobou si mě vůbec nevšímáš a sotva mě pozdravíš. Děje se něco?" zeptala jsem se ho.

"Zítra jsou tvoje 15 narozeniny." Odpověděl táta.

"No a co sněmy? Ty nejsi šťastný, že už máš skoro dospělou dceru? Ta poslední věta ze mě prakticky vylítla.

"Ne to teda nejsem, protože sem musel jednomu chlapovi slíbit, že jakmile ti bude 15 tak si tě vezme k sobě, pryč od nás." Tohle kompletně nechápu. Co to táta říká?

"Ty lžeš, že jo?" Tak moc nehorázně koktám. Ale kdo by nekoktal, kdyby se něco takového dozvěděl?

"Bohužel Honoka nelžu. Tahle dohoda se uzavřela ještě před tvým narozením. Byly jsme v dluzích a ten chlap je za nás zaplatil. Dohoda zněla tak že jestli se nám narodí holka tak si ji odvede a jestli se nám narodí další kluk tak mu dluh budeme pomalu vracet, jak budeme stíhat. Před tvým narozením jsme se všichni kdo o téhle domluvě věděli, modlili za to, abys byla kluk. Bohužel ses narodila jako holka. Zítra máš 15 a my s tím nic nenaděláme. Všechno je to moje chyba, kdybych tenkrát nesouhlasil, nemusela bys čelit takovému osudu"

Nedokážete si představit, jaký to je pro mě šok. Nedokázala jsem nic říct. Odešla jsem do svého pokoje, zamkla se a nehodlala vylézt. Jenomže když jsem se příštího rána probudila, byla jsem úplně jinde. Do pokoje vešel chlap zřejmě ten, o kterém táta mluvil. Toho chlapa znám. Je to prezident společnosti, která má pod sebou plno věcí. Školy, velkoobchody, firmy a spoustu dalšího. Mezi ty školy patřila i ta moje.

Začal se ke mně přibližovat. To je konec-to byla první věc, která mi probleskla hlavou.

"Honoka."

"Honoka!"

"HONOKA!"

"Hej Honoka!"

Trhla jsem sebou a probudila se. Bylo ráno a na mé posteli ležela snídaně a v pokoji bylo plno dárků a lidí.

"Všechno nejlepší Honoka."
Tyhle tři slova jsem slyšela ze všech stran. Táta stál hned vedle postele a já se mu vrhla do náruče. Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že to byl jenom sen.

Láska nebo rodina 1

29. srpna 2012 v 15:49 | Mizu |  Láska nebo Rodina

Je zataženo. Každou chvilkou začne pršet, všichni už odcházejí, ale malá 6ti-letá dívenka pořád stojí nad čerstvě zasypanými hroby svých rodičů. Nechápe, co se stalo, proč ji její rodiče opustili. Vždyť slibovali, že spolu budou napořád, ale teď sou pryč.

Od toho zamračeného a pochmurného dne uběhlo již 10 let. Z malé dívenky vyrostla krásná 16ti-letá slečna, která chodí na střední školu v Tokiyu. Jmenuje se Nagato Aoi a žije se svou jedinou příbuznou. Aoina babička má už 73 let a tak se Aoi musí starat o spoustu věcí nejen kolem babičky.

Aoi žije šťastným životem do té doby, dokud jednoho květnového krásného dne nepřijde do její třídy ředitel se správou, že byla její babička hospitalizována.

Aoi okamžitě vyrazila za ní do nemocnice, ale když došla, doktor jí oznámil strašlivou zprávu. Její babička měla rakovinu, ale před Aoi to skrývala. Teprve teď se to dozvěděla a doktoři jí také řekli, že na to, že měla rakovinu, se dožila ctihodného věku.

Aoi opět zůstala sama. Bylo to stejné jako před 10 lety kdy do její třídy vešel ředitel základní školy, do které tenkrát chodila, a oznámil jí, že její rodiče měli autonehodu a jsou ve vážném stavu v nemocnici. 3 dny na to zemřeli a Aoi začala žít se svojí babičkou.

Jenomže teď už Aoi žádné příbuzné nemá. Bude muset žít sama v tom velikém domě po rodičích. Tenkrát to ještě nevěděla, ale její život se hodně změní, až potká TOHO muže.

Chodila normálně do školy, ale její nálada byla pořád mrzutá. Její kamarádka Kazuki Yume se ji snažila rozveselit, ale nic nepomáhalo. Kazuki znala Aoi už od základní školy takže věděla i o tom co se stalo jejím rodičům.

"Ale notak Aoi. Život pokračuje dál tak se usměj." Zkoušela ji Kazuki rozveselit.

"Ale život mých rodičů a mé babičky už ne." Odsekla Aoi.

Kazuki si pomyslela, že to z její strany nebyla zrovna dobře volená slova.

"Hele dneska má přijít nový kluk. Tak se tak netvař. Udělej na něho co nejlepší první dojem." Vytáhla nové téma Kazuki.

Ale Aoi nedala nijak najevo, že by ji to zajímalo.

Když začala hodina, učitel opravdu třídě oznámil, že k nim do třídy přijde nový žák. Zavolal ho do třídy. Když se na něho Aoi podívala, cukla sebou. Měla dojem, že toho kluka zná. Nebo jí alespoň připadal nesmírně povědomí.

"Jmenuji se Ogata Yuri. Je mi 16 let a přistěhoval jsem se sem s otcem z Osaky." Představil se Yuri, aniž by mu učitel musel říkat.

Aoi nechápala, proč jí připadá tak povědomí. Všechny holky se ho okamžitě začali vyptávat co má rád atd. Do té doby měli ve třídě jen samý holky, protože kluků na škole měli málo.

Když se Aoi s Kazuki po škole vraceli domů, Aoi nepromluvila jediný slovo jen usilovně přemýšlela odkud by ho mohla znát. Kazuki také mlčela a jen si Aoi se zvláštním výrazem prohlížela. Po chvilce se od sebe odloučili a každá šla svým směrem.

Když Aoi došla ke svému domu, viděla před ním stát muže v obleku. Nějak si ho nevšímala, i když jí připadal divný a šla dál.

Ten muž ji ale oslovil jejím plným jménem, které moc lidí nazná a rozhodně ho nemůže znát nějaký úplně cizí muž.

"Ty jsi Aoi Yuki Rin Nagato?" oslovil ji tázavě muž.

"A-Ano" vykoktala ze sebe zaraženě Aoi.

"A vy jste jako kdo?" řekla, když se krapet vzpamatovala.

"Já jsem služebník tvých rodičů." Odpověděl pořád stejně chladně muž.

Aoi o tom věděla. Věděla o tom, že její rodiče, kteří před 10-ti lety zemřeli a že to nebyli její praví rodiče, ale adoptovali ji, když jí byly tři roky.

"Ach, opravdu? A smím se zeptat co po mě někdo jako vy chcete? Moji rodiče mě opustili a moji adoptivní rodiče se o mě starali daleko líp. A i po té co zemřeli se moji praví rodiče neobtěžovali…" svou větu však nedokončila, protože ji muž zarazil.

"Vaši rodiče jsou velice vysoce postavení lidé a nejen ve světě lidí."

"Co tím sakra myslíte ne jenom ve světě lidí?" znervózněla Aoi.

"O tom se teď bavit nebudeme. Mám za úkol vás přivést domů a to taky udělám. Hodláte se mnou jít dobrovolně?"

Aoi nevěděla, jestli má jít a nebo ne, ale její zvědavost jí nedala a šla. Nejspíš i někde v hloubi duše věděla, že její pravý rodiče určitě měli důvod k tomu, aby ji opustili.

Celou cestu autem nikdo nepromluvil. V autě byly ještě 2 muži, kteří vypadali jako gorily.

Když začalo auto zpomalovat, Aoi znervózněla. Když vystoupila z auta, stála před velkým a tajuplně nádherným hradem. Nevěřila svým očím, že by v něčem takovém mohli bydlet její rodiče.
Ovšem hned naproti stál ještě jeden takový hrad a Aoi uvažovala, kdo v něm asi tak bydlí a vytřeštila oči, když viděla jak do domu vchází Yuri.

Novinky novinečky

17. srpna 2012 v 18:41
Takže zase mám chvilku čas tak vám sem dávám par novinek.

První upoutávka na Maoyuu Maou Yuusha
Autorem je Touna Mamahero. Návrh postav dělá Kudou Masashi který dělal postavy např. u anime Bleach nebo Karasu Hiroakim.
Mě osobně to trochu připomíná anime Kyo Kara Maou jak kresbou tak příběhem podle videa. Recenzi děje ještě neznám.


Trailer na anime Little Busters!
Premiérový díl je určen na letošní říjen. Do října by měly býtzveřejněny i další trailery.
Recenze:
Riki byl ještě dítě když jeho rodiče zemřeli. Od té doby byl často v depresi až do doby než potkal skupinku 4 dětí Little Busters!. S nimi se jeho stres pomalu vytrácel. Teď studuje 2 ročník střední školy spolu se svými 4 kamarády.


Nové anime podle mangy o dívčím tenisovém klubu
Děj mangy se odehrává v prostředí středoškolského dívčího tenisového klubu kde dívky dělají vše možné jen ne hraní tenisu.
(za velikost tohohle obrázku se omlouvám jiný jsem nenašla)

Manga Say I Love you dostane anime
Anime by mělo vyjít letos na podzim.