Prosinec 2012

Proč???

31. prosince 2012 v 0:03 | Mizu |  Bláboly a takový věci...
Proč se vlastně rozlišuje den a noc? A proč je den 24 hodin? Proč se po 365 dnech říká, že je nový rok? Říká se, že noc je součástí dne. Potom nechápu proč je nový den, když ten starý jestě neskončil, protože noc je součástí dne. Jediná změna která nastane je, že na nebi je místo té ohavné žhavé koule(nic proti těm co mají slunce rádi) krásný chladný měsíc a hvězdy. To že je v noci tma neznamená, že není den. Proč by měl být ohraničený zrovna dvacetičtyřhodinovým cyklem, přičemž se to rozdělí na dvanáct hodin den a dvanáct noc? To, že nastane noc neznamen, že den skončí. On se nezasekne, neskončí, že by měl nastat nový. To by znamenalo, že by nemohly být týdny, měsíce ani roky. Proč je jeden týden zrovna 7 dní? Proč má měsíc práve 4 týdny? Proč má rok 365 dní a ne víc? Proč se vůbec rok co rok mění a začíná všechno od znovu? Jak můžou lidé vědět, že po té době která se nazývá rok doopravdy o rok zestárnou? Někdy to vypadá, že jsme nezestárly ani o minutu a někdy zase že jsme starší o dva roky a přitom jsme měli narozeniny včera.Z toho vyplívájí další otázky. Proč je jedna minuta 60 vteřin? Proč zrovna 60 minut je jedna hodina? Proč se čas měří do 24 hodin a pak zase od začátku od 1? Je tu plno otázek na které nedostaneme uspokjivou odpověď. Je to tak prostě proto, že to někdy někdo řekl a my s tím už nic neuděláme.

Proč bych se nemohla bavit se všema?

27. prosince 2012 v 18:38 | Mizu |  Oneshot
Je to nesmysl co mě napadl když jsem nemohla usnout takže od toho nic nečekejte. Nemá to moc příběh prostě je to o tom jak se jedna holka pokusí změnit jinou...


Vesele jsem se bavila se svými přátely než jsem v zádech ucítila něčí pohled. Otočila jsem se a uviděla Hikari jak se ode mě rychle odvrací. Hikari Harumiya. Nejbohatší a nejnafoukanější holka na naší škole, ale posledí dobou se mi zdá, že ji něco trápí.
"Ruru!"
"Ruru!"
"RU-RU!"
"Co?"obrátila jsem se ke svým čtyřem kamarádům. Fumi Kikushi a Yuri Miraboshi jeden páreček a Mori Yukimi s Rickem Warukimi. Ti dva jsou gayové za což je celá škola odsuzuje teda kromě nás.
"Můžeme jít?"zeptala se Fumi. Právě zkončila škola a jdeme do kina.
"Jasně jdeme."usměji se a naposled se otočím na Hikari. Na tváři se jí rozlévá smutek. Hodila jsem si tašku přes rameno a rozešla se za nimi.
"Ruru netvař se jako bys umírala."drcl do mě Mori a chytl mě kolem ramen. Rick si z toho nic nedělá ví až moc dobře, že ho Mori miluje.
"Už zase přemýšlíš o Hikari?"zeptal se mě Yuri. Střelila jsem po něm pohledem, ale musela jsem mu dát za pravdu. Opravdu o hikari v poslední době často přemýšlím.
"Hele támhle je Loki."řekla Fumi. Podívala jsem se kam ukazuje. Opravdu tam stál. Bratr Hikari. Chvíli jsem se rozmýšlela než jsem za ním vyrazila.
"Loki!"zavolala jsem, aby o mě věděl. Nezastavil se. Věděla jsem, že jde někam kde nebudou hloučky upištěných holek. Moc se mu to nepovedlo tak ztrápeně zastavil a otočil se ke mě.
"Copak Rurumi?"zeptal se mě s úsměvem. Já ten jeho úsměv prostě miluji, ale chovám se jako bych o něho neměla zájem. No jsem prostě blbá, protože Loki o mě má zájem a já se chovám jako bych jeho city neviděla.
"Co je to v poslední době s tvou sestrou?"Lokimu pokleslo obočí. Nejspíš čekal něco jinýho.
"Já sám moc dobře nevím. Poslední dobou se chová jako by ji posedl anděl dobrého vychování a démon smutku zároveň. Chová se slušně snaží se všem vynahradit to jak se k nim chovala, ale tváří se jako by měla na srdci řetězy ze stříbra."vychrlil na mě. Loki je tak trošku na ty fantasy postavy. A nejradši má démona Lokiho. Asi protože se tak jmenuje. Ale Hikari tak teď vážně vypadá. Zkousla jsem si ret.
"Loki!"začali se překřikovat ty slepice co ho chcou jen pro sebe. Otočila jsem se, že odejdu než mě Loki chytnul a přitáhl si mě k sobě. Zadíval se mi do očí těma svýma nádhernýma jantarovíma kukadama. Srdce mi aspoň třikrát vynechalo a když mě políbil měla jsem dojem, že se mi zastavilo úplně. Jen jsem tam stála jak solný sloup stejně jako ty slípky. Loki se na mě usmíval. Už jsem otevřela pusu, že mu něco řeknu když mě z obou stran chytl někdo za ruce. Byl to Mori a Rick.
"Co to k čerty bylo Rurumi? Neříkala jsi, že ho nechceš?"zavrčel mi do ucha jeden kluk z naší třídy co mě balí.
"No to jsem sice říkala, ale neříkala jsem, že se mi nelíbí."řekla jsem jako ve snách než jsem se vzpamatovala.
"A taky jsem v životě neřekla, že chci tebe tak se mi nepleť do cesty. Je to moje věc s kým se budu líbat."odsekla jsem mu přímo do ksichta. Zůstal na mě vyjeveně zírat zatímco se všichni rozesmáli. Dokonce i Loki se smál. Zamířila jsem směr kino. Jdeme na nějakou hororovou blbost. Celý kino jsme se celkem bavili. Po kině jsem zamířila domů a dalšího dne do školy. Hikari zase seděla na svém místě jako hromádka neštěstí. Rozhodla jsem se s tím něco udělat. Mělo zvonit za 5 minut. V hlavě se mi zrodila myšlenka vynechat dneska školu a podniknout něco s...
"Hikari můžeš jít na chvíli se mnou?"zastavila jsem vedle ní.Ztrápeně se na mě podívala.
"Proč?"zeptala se zase tím svým panovačným hlasem. Nemám náladu se s ní hádat a tak jsem ji chytla za ruku a vytáhla ji ze třídy zrovna když vcházel Loki. Zmateně se na mě podíval. Jen jsem se na něj usmála. Vyběhla jsem ze školy a táhla Hikari na pouť která byla zrovna v našem městě. Včera jsem dostala kapesný a rozhodla jsem se ho utratit s Hikari.
"Tak Hikari teďkom se budeme bavit a ty mi řekneš co ti poslední dobou je."oznámím jí. Nevěřícně se na mě dívá.
"A proč bych to měla jak dělat?"zavrčí vztekle.
"Tak hele Hikari. Poslední dobou vypadáš jako chodící neštěstí a každou chvílí mě provrtáváš pohledme tak si nehraj na nedotknutelnou, když vidím, že ti něco je!"oplatím jí podrážděný tón.
"Já-já...Promiň Rurumi. Uvědomila jsem si, že moje chování nebylo zrovna nejlepší. Začala jsem sedovat spolužáky a ty jsi se stěma svýma kamarádama tak hezky bavila. Neodsuzuješ dokonce ani Yukimiho a Warukimiho. Říkala jsem si jestli byste mě vzaly mezi sebe i když jsem se chovala jako husa."začala fňukat. Objala jsem ji kolem ramen a odvedla na horskou dráhu.
"Rurumi to ne."zaúpěla.
"Pro tebe Ruru. A ano. Dnešek si užijeme."usmála jsem se a než Hikari stihla protestovat seděly jsme a rozjížděli se z kopce. Po horské dráze jsme lítali po celé pouti. Zašli jsme na střelnici kde mi Hikari vystřelila řetízek best friend který šel rozpůlit na dvě půlky. Jednu jsem dala jí a tu druhou si pověsila kolem krku. Vyfotili jsme se, šli jsme na japonské provedení londýnského oka a na plno dalších věcí.
"Rurumi..."
"Ruru."přerušila jsem ji.
"Dobře Ruru děkuji ti za ten dnešek."děkovala mi když jsme se vraceli na poslední hodinu ve škole.
"Nemáš zač Hikari. Nemohla jsem se jen dívat jak se trápíš. I Loki říkal, že se nechováš normálně."usmála jsem se na ni.
"Ty jsi se o mě byvila s mím bratrem?"zděsila se Hikari.
"Jo říkal že se chováš jako by tě posedl anděl dobrého vychování a démon smutku zároveň."drcla jsem do ní. Nevěřícně se na mě podívala.
"Tak to je zvláštní nikdy se o mě nestaral."
"A ty se mu divíš? Chovala..."
"Jo já vím. Chovala jsem se nesnesitelně."přerušila mě. Neodpověděla jsem jí a vklouzla do třídy.
"Kde jste byly?"zavrčel na nás učitel. Už jsem se nadechovala k odpovědi než mě zarazila Hikari.
"Omlouvám se. Poprosila jsem Ruru jestli by mi neukázala pouť. Vím, že je škola, ale já ji musela vidět a rodiče by mě nepustili."zalhala. Vděčně jsem se na ni dívala. Učitel nás jenom mávnutím ruky usadil. O přestávce ke mě přistoupil Loki.
"Jak jsi to udělala?"podíval se na mě a pak na svou sestru. Nic jsem neřekla, stoupla jsem a políbila ho.
"Loki nechtěl bys se mnou chodit?"zeptala jsem se ho zatímco jsem mu vysala na krku. Loki mě místo odpovědi políbil.
"Předpokládám, že to znamená ano."usmála jsem se a polibek mu oplatila.
"Ruru nesněz mi bratra."uslyšela jsem pobavenou Hikari.
"Neboj."mrkla jsem na ni.
"No konečne Ruru. Už jsme si začali dělat starosti kdy se dáte do hromady."ozvala se za mnou Fumi. Vyplázla jsem na ně jazyk. Loki se začal smát a přitiskl mě k sobě. Tohle je vážně skvělej den. Hikari se stane jednou z nás a jestě začnu chodit s Lokim? Koho by to napadlo?

Konec

Pořád dokola...

26. prosince 2012 v 22:30 | Mizu |  Bláboly a takový věci...
Nechápu to. Když jsem z lidmi na kterých mi záleží mám pocit, že mě nic nedokáže rozesmutnit nebo naštvat, kromě nich. Jenomže jakmile se ocitnu bez nich třeba i s rodinou cítím v sobě jen prázdno. Kde jaká věc mě popudí a i když se snažím bavit se s nimi a společně se smát nakonec to dopadne tak, že se odeberu do pokoje kde můžu být sama. Přemýšlím o nejrůznějších věcech a vždy mi dojde, že všechny ty špatné věci, které mi řeknou rodiče nebo přátelé jsou pravdivé. V tu chvíli mám dojem, že se rozbrečím. Vždycky si říkám, že to musím napravit, ale potom se opět ocitnu v blízkosti svých přátel a vše začne od začátku. Je to nekonečné a mě hlavou víří myšlenky jak dlouho to ještě vydržím, pořád dokola si vyčítat, že všichni mají pravdu a já jim to odmítám uznat. Následně sama sobě připustím, žee to pravda je, ale i tak s tím nedokážu nic udělat.

Sama uprostřed temna

25. prosince 2012 v 17:35 | Mizu |  Oneshot
Jsem sama uprostřed temnoty. Nikde nikdo není. Mám strach, polívá mě chlad a slyším jen ticho. Je to nesnesitelné. Vím, že někde je. Vím, že by mě neopustil, ale i tak ztrácím naději. Nemůžu tady jen tak sedět. Musím jít. Nevím kam, ale musím tam dojít. Jediná moje naděje je myšlenka, že na mě čeká na samém konci téhle temnoty, která mi připadá nekonečná. Jdu nevím, jestli rovně, doleva nebo doprava. Najednou jsem vběhla na rozžhavenou zem. Nesnesitelně to pálí, ale já odhodlaně běžím dál. Po nějaké době, která mi připadá, jako dlouhé hodiny si uvědomím, že stojím ve vodě. Krásně mi chladí moje bosé nohy, které jsou po dlouhém běhu po živli ohně nehorázně rozpálené. Znovu jsem se rozběhla a voda šplíchala všude okolo. Zvuk dopadajících kapek zpět na vodní hladinu byl po tak dlouhém tichu přímo balzám pro moje uši. Po vodě následovala země. Krásná jemná tráva mě šimrá u kotníků a zaznamenala jsem i bzukot včel a vůni květin. Potom jsem už neběžela. Nedotýkala jsem se nohama země. Vznášela jsem se vysoko v temnotě a takhle mi připadala snesitelnější. Vlasy mi neposedně poletovali kolem hlavy. Pak jsem to uviděla malou tečku světla. Ocitla jsem se opět na zemi a vlasy mi splynuly po ramenou a zádech. Stála jsem přímo nad tou malinkatou tečkou. Byla tak malá, že by se tam sotva vešla špendlíková hlavička. Nepatrně jsem se jí dotkla špičkou prstu. Dírka se rozšířila a já propadla dolů do oslnivého světla slunce. Byl tam on, ale v té chvíli jsem si uvědomila, že to byl právě on, kdo mě uvrhl do té temnoty. Pomalu se otočil, usmál se a já byla zase tam, odkud jsem se snažila utéct. Sedící na chladné zemi uprostřed temna.

Prosba-komentáře

25. prosince 2012 v 17:33 | Mizu
Takže lidičky. Tohle píšu opravdu nerada, ale byla bych ráda kdybyste daly nějaký ten komentář. Ikdyby to měla být kritika. Tím, že se žádné komentáře neoběvují nevím jestli se vám moje povídky líbí a jestli má smysl, abych v psaní pokračovala nebo jestli to dělám úplně zbytečně. Opravdu bych byla ráda. Děkuji pokud moji prosbu splníte... :(

Dárek od něho

24. prosince 2012 v 22:50 | Mizu-chi |  Příběhy
Nenávidím to pomyšlení na to, že můj přítel už není mezi námi. Zemřel před měsícem. Přesně 24.listopadu ho zavraždil nějaký maniak. Stál v zasněženém parku a čekal na mě. Měli jsme domluvené rande, ale já přišla pozdě a on za to zaplatil životem. Kdybych přišla včas odešli bysme tam kam jsme chtěli, ale já to nestihla. Nedokážu si to přestat vyčítat. Dneska jsou Vánoce a já se snažím se vánočně naladit, ale vůbec se mi to nedaří. Štědrovečerní večeře a jde se ke stromečku kde už leží hromada dárků. Moje malá sestřenice je radostně rozdává, než zbyte jeden poslední který je pro mě. Rozbalím ho a uvnitř uvidím náramek. Úplně stejný jako mám já. Jakmile ho vezmu do ruky rozzáří se a stejně tak i ten můj který mám připlý na ruce. Dostala jsem ho od něj a pokud mě mysl neklame tak tenhle nosil on. Svítili když jsme byly spolu, ale když zemřel tak ho neměl a nikdo ho nikde neviděl, tak co teď dělá tady? Na ruku mi skápne slza. Zničeho nic se ve vedlejší místnosti pustí rádio s NAŠÍ písničkou. Venku za oknem zaznamenám pohyb. Vyběhnu ven a uvidím mizející postavu která za sebou ve sněhu nezanechává žádné stopy. Se slzami v očích a úsměvem na tváři se podívám na svítící náramky které ozářily všechno okolo. "A stejně budeme spolu i když tu už není."probleskne mi hlavou a vrátím se k rodině. S té hromady dárků co jsem dostala je stejně nejkrásnější ten od něho.

VESELÉ VÁNOCE

24. prosince 2012 v 11:39 Oznámení
Tak teda Veselé Vánoce vám všem přeje Mizu :)))

Shaman King

9. prosince 2012 v 20:27 Anime
Online:
Download: CZ dabing: http://uloz.to/hledej?q=shaman+king+cz