Březen 2013


Guild of Friendship

22. března 2013 v 18:29 Youtube
A ještě jedno ASMV na Fairy tail :D



Kimi ga Kureta Mono

22. března 2013 v 18:17 Youtube
S japonským a anglickým textem.

Tunel mrtvých

14. března 2013 v 11:05 | Mizu |  Příběhy
Šla tiše a slyšela kroky, které nepatří jí. Zastavila se a zvuk ustanul. Rozešla se a kroky ji následovali. Nevěděla kdo, nebo co to je, ale šla dál. Už viděla světlo na konci. V tunelu byl hnilobný pach mrtvol. Těšila se, až bude konečně pryč a nadechne se čerstvého vzduchu. To však netušila že se toho, už nedočká.

22:11

10. března 2013 v 19:20 | Mizu-chi |  Příběhy
Šla sama neosvětlenou ulicí. Nikde nikdo jen před sebou viděla světla projíždějících aut. Klapot jejich bot se rozléhal tichem a vznikala ozvěna. Sluchátka v uších kabát rozepnutý protože i přes čas 22:00 bylo teplo. Byl začátek jara. Dívka se lekla, když se vedle ní rožnulo světlo reagující na pohyb. Jakmile si uvědomila, že to způsobila ona, opět se uklidnila. Horší to bylo, když došla na začátek ulice, která ovšem byla zatarasená bránou. Šla dál, protože viděla kliku. Trošku znejistila, když se světlo opět rožnulo. Když se však otočila, nikdo tam nebyl. Zrychlila chůzi a za sebou slyšela kroky a někdy i horký a zapáchající dech na svém krku. Pokaždé jí přeběhl mráz po zádech. Došla nebo spíš doběhla k bráně a vzala za kliku. Nic. Bylo zamčeno. Opět ten jeho zapáchající dech. Ovšem tentokrát i přes muziku ve sluchátkách slyšela chrapot toho stvoření, co ji pronásledovalo. Zděšeně se otočila ale nikde nikdo. Rozběhla se ulicí zpět k budově, ze které vyšla. Každou chvílí se otáčela, ovšem viděla pouze prapodivný stín. Najednou jako by za ní dopadlo něco těžkého. Otočila se a v očích se jí zrcadlilo zděšení. Nestihla ani vykřiknout a její tělo se bez života skácelo k zemi. Z kapsy jí vypadl mobil, který stále hrál. Na displeji se objevil čas 22:11.

Minulost? Zrada?

3. března 2013 v 18:24 | Mizu |  Bláboly a takový věci...
Minulost. Věc, na kterou bych nejraději zapomněla, ale nejde to. Vždycky se najde něco, co mi ji zase připomene a je jedno jestli to je místo zážitek nebo osoba z minulosti která dříve zradila. Mám ze zrady strach. Dá se odpustit, ale suk vždy zůstane. Po zradě milované osoby se už nic nevrátí do původních kolejí. Je to nevyvratitelná pravda, kterou stále odmítám přijmout. Nikdy nedokážu úplně odpustit. Možná na to nevypadám. Každý si o mě myslí "Jo využiji ji a pak bude zase všechno OK." ale tak to není. Tvářím se jako by se nic nestalo, ale ve skutečnosti mě to sžírá zevnitř. Všichni mě mají za tu slabou, které nikdo nechce zkřivit jediný vlásek. Za toho smíška, který si nechá všechno líbit, ale opak je pravdou. Nic si nenechám líbit, nejsem ta slabá, která se zlomí při silnějším poryvu větru. Jsem náladová to ano, ale také jsem čestná, věrná a dobrá kamarádka a jen tak něco mě nevytočí. Skrývám své pravé emoce pod úsměvem a lhostejností.